I Hope

9. června 2012 v 17:54 | Schulli |  One Shots
Tady něco, co jsem psala z čistého osvícení :) Speciálně věnováno Terkie... I never stop hoping....





Jsem asi jediný, komu není ani trochu líto, že končí Danger Days éra.

Pořád nechápu, jak jsem mohl ty roky čekat na to, až se znovu uvidím s klukama. Nechápu jaktože jsem neumřel. Vždyť oni jsou moji nejlepší přátelé, s nimi jsem strávil hodnotnou část svého života. Za těch pár let jsem docela trpěl, kvůli tomu, že jsem s nimi neměl sebemenší kontakt. Proč vlastně?

Začalo to tím, že Ger měl nápad ohledně nového alba. Jenže já prostě nechtěl figurovat v něčem, co v sobě mělo z části prvky popu. Nenávidím pop. Je to odpad hudebního průmyslu. Ale ať si poslouchá kdo chce, co chce, je to jejich chyba, že nikdy nenaleznou krásu a smysluplnost tvrdší hudby. Punku, Rocku, Metalu. To je hudba, která je někdy krásná a někdy krásně strašlivá. Ty texty, ty melodie.... ale abych se vrátil k tomu, co se vlastně stalo.

Když jsem mu řekl, že si nechci hrát na nějakýho barevnýho šaška s pistolkou, řekl mi, že se mám rozhodnout. Buďto zůstanu a budu hrát nebo odejdu. Odešel jsem a nepřestal toho litovat.

Pár týdnů po odchodu kapely jsem skoro zapomněl. Skoro. Snažil jsem se nemyslet na kluky a začal se věnovat jiným věcem, ale hlavně rodině. Když jsem byl s jakýmkoliv členem své rodiny, nemyslel jsem na kluky a na kapelu. Nemyslel jsem na ně ani potom. Pak se ale objevil první zpráva, první rozhovory, první fotky.

MY CHEMICAL ROMANCE ZAČÍNAJÍ SKLÁDAT NOVÉ ALBUM.

INTERVIEW GERARD WAY & FRANK IERO.

MCR ZAČALI NAHRÁVAT.

ALBUM UŽ MÁ NÁZEV- DANGER DAYS.

UŽ JENOM MĚSÍC DO VYDÁNÍ NOVÉHO ALBA.

DD JE VENKU!

MCR SE VYDÁVAJÍ NA SVĚTOVÉ TURNÉ DANGER DAYS.

S každým článkem na který jsem nechtěně narazil, s každou fotkou a s každou písničkou, kterou jsem si poslechl, mě to bolelo čím dál tím víc. Mrzelo mě to. Jeden den mi, ale zazvonil mobil a když jsem se podíval na display viděl jsem tam jméno někoho koho bych tam vůbec nečekal.

Frank.

Nejdřív jsem to chtěl ignorovat, ale nemohl jsem. Nechtěl jsem. Když jsem mobil zvedl vyšlo ze mě jenom nervózní ''Ano?'' nejdřív jsem myslel, že mi Frank jenom poví, že to byl omyl, protože na druhé straně bylo ticho, pak se ale z druhé strany ozvalo. ''Bobe? Můžu přijít k vám? Potřebuju si s tebou o něčem promluvit.'' zněl trochu nejistě a já mu stejně nejistě odpověděl ''Ok, můžeš přijít.'' ''Dobře, za chvíli jsem tam.'' pak už jsem uslyšel jenom zapípání ukončeného hovoru.

Nevěděl jsem, co si o tom mám myslet. Je tohle skutečnost a vážně mi Frank volal? Položil jsem mobil na stolek a sesunul se na sedačku. Přemýšlel jsem nad různými možnými variantami, proč se mnou chce Frank mluvit. Možná jde jenom o něco nedůležitého, třeba jsem si pučil nějaké Cdčko nebo knížku a on jí chce vrátit. Čekal jsem asi čtvrt hodiny než Frank přišel. Vypadal zvláštně upraveně. Abych to přivedl na pravou míru, vypadal jako by hodinu strávil před zrcadlem a snažil se na sobě vychytat všechny chybky. I jeho výraz byl jaksi bezchybný. Vypadal tak nějak uměle. Tohle nebyl Frank jakého jsem znal. Doufal jsem, že ta změna není trvalá.

Pozval jsem ho dovnitř a pobídnul ho k tomu aby se posadil. Když dosedl na pohovku, sedl jsem si naproti němu a zeptal se ho. ''Co potřebuješ?'' nejdřív jsem se ho chtěl zeptat 'Co chceš?' ale znělo by to příliš neomaleně. A Frank začal mluvit.

V průběhu jeho proslovu se mu smýval jeho kamenný výraz a mně došlo, že se tak tvářil,jenom proto, že byl nervózní. Když to zkrátím, tak mi nejdřív řekl, že klukům i jemu chybím a že chtějí abych se vrátil. Jejich dočasný bubeník je prý fajn, ale nejsem to já. Mluvili jsme spolu nejméně dvě hodiny. Měli jsme si toho tolik co říct.

Dohodli jsme se, že se ke kapele vrátím, až skončí Danger Days. A to trvalo ještě další dva roky. Ještě k tomu všemu jsem s nimi nesměl mít žádný kontakt. Jediná možnost jak se s nimi spojit byly krátké a výjimečné telefonáty. Nemohli jsme se vidět naživo, protože jinak by se v tom média začala šťourat a to jsme nechtěli.

Nicméně je to tady. Končí Danger Days a začíná nová éra. Po těch letech jsem se znovu viděl s Geem, Mikeym, Rayem a Frankem. Nerad to přiznávám, ale brečel jsem. Brečel jsem štěstím, že je znovu vidím. Málokdo najde takové přátele, jako já je.

Posledních pár týdnů, tajně pomáhám klukům s psaním textů a nahrávání začne za pár dní. Nechci vědět, co se stane až fanoušci zjistí, že jsem se vrátil, ale to je mi vcelku jedno.

Konečně jsem zpátky.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Terkie Terkie | 9. června 2012 v 18:16 | Reagovat

Je to úžasný..děkuji ')

2 Valence poison Valence poison | Web | 9. června 2012 v 18:28 | Reagovat

Krásne..jooj keby  to tak bola pravda. Bobo mi tak chýba :(  Chcem ho späť :)

3 Abbey12345 Abbey12345 | 10. června 2012 v 11:15 | Reagovat

neuvěřitelně dokonalí:) jo, já chci taky Bobíka zpátky:(

4 Axx Axx | 27. srpna 2015 v 22:16 | Reagovat

Kdo by řekl, že jsme nezískali zpátky Bobíka, ale rovnou ztratili celou skupinu.. :(

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama