Seriously Crazy Fans (10)

11. června 2012 v 18:08 | Schulli |  Seriously Crazy Fans
Uhmm další díl :D Připadá mi, že píšu pořád hůř a hůř...




''Ale Franku, na co se budu po nocích dívat, když mi ten obrázek sebereš?'' nemyslel jsem to vážně, ale stejně mě štvalo, že mi chce sebrat můj výtvor.


''Můžeš se chodit dívat ke mně.''začal mě pobízet.


''Dobře, nechám ti to, jen když k němu budu mít přístup 24 hodin denně. A k tobě taky.'' usmál jsem se a nechal ho o tom přemýšlet. Beze slova jsem zamířil ke dveřím, cestou sebral Bobovu košili a vyšel na chodbu. Když jsem se otočil, Frank na mě zíral, ale do očí rozhodně ne. Když ke mně zvednul oči, trochu zčervenal, ale pokračoval za mnou na chodbu.


''Jestli je to tak jak říkáš a já jsem se vůbec nezměnil, hodlám Bertovi ukázat ten nejlepší a nejúžasnější koncert, co jsme kdy měli, že všichni na The Used, zapomenou a budou nás vyvolávat zpátky na další písničku.'' seběhnul jsem přitom slibu schody a namířil si to do obýváku, odkud se ozývaly hlasy. Všichni tam seděli u konferenčního stolku a řešili, co budeme hrát a jak zařídíme všechny ty ostatní věci. Za chvíli vběhnul i Frank, který si šel kresbu dát do pokoje.


''Gerarde, právě řešíme, jaký bude setlist, ale asi bys ho měl sestavit ty, protože mi nevíme, co všechno po tý pauze uzpíváš.'' oznámil mi Ray.


''Okay jdu na to.'' řekl jsem po tom, co jsem po Bobovi hodil tu jeho zatracenou košili. Vzal jsem si ze stolku papír a tužku, sedl si ke stolu a začal psát. Hodlal jsem tam dát všechny naše nejlepší songy, i kdybych si potom měl vyřvat hlasivky. Musím Berta překonat a ohromit.


Začal jsem tedy psát a všichni ostatní začali řešit rozbité kytary, zlomené paličky a málo třpytivé baskytary.





Když jsem seznam písniček, které jsem u fanoušků shledal za nejoblíbenější, dopsal, vstal jsem od stolu a papír položil na konferenční stolek, aby na něj všichni viděli. Když ke mně vzhlédli, měli trochu vyjevené výrazy. První kdo promluvil, byl Ray.


''Ger, myslíš to vážně? Vždyť máme už nějakou dobu volno a přece jenom jsi teď tolik nezpíval, aby si tohle mohl udýchat a odzpívat čistě. Neber si to špatně, ale i na normálních koncertech ti po pár písničkách sem tam ujede hlas.''


''Nechceš tam dát nějaký pomalejší?''dodal Mikey. Samozřejmě, že musel podpořit svého Rayouška.


''Já to zvládnu, chci tam prostě tyhle.'' řekl jsem a pohlédl na Franka, který už měl celkem chápavý výraz, zřejmě pochopil, že chci s Bertem soutěžit. Že chci být lepší.


Bob asi vyhodnotil, že svůj názor nezměním, a proto jenom přikývl a začal do seznamu vpisovat poznámky, jak budeme songy hrát po sobě, kde vynecháme vstupy a podobně. Po pár vteřinách se vzpamatovali i ostatní a začali Bobovi radit.


Odešel jsem na chodbu a namířil si to do jídelny, protože jsem si chtěl dojíst ty cereálie, nebo je spíš zlikvidovat a udělat si další, protože ty původní už museli být z mléka za takovou dobu rozmočené. Měl jsem docela hlad. Když jsem vešel do jídelny, zjistil jsem, že kluci vůbec nesklidili ze stolu a tak jsem se do toho pustil sám.


Sesbírával jsem postupně všechny talíře a misky a přitom jsem zjistil, že nejsem jediný, kdo svojí snídani nedojedl. Frank svůj jogurt dopapal a Ray si zřejmě zahrál na anakondu a ty tři rohlíky si do krku narval asi všechny najednou. Ani bych se nedivil, má vážně velkou pusu. [je mnoho možností, kde tu velikost může využít :D] Ale větší starosti mi dělal Mikeyho talíř. Grep byl skoro netknutý. Musím si s ním o tom promluvit, už tak je strašně hubený a ještě k tomu věčně drží nějaké diety. Promluvy do duše si ale nechám na potom. Teď jsem všechno nádobí posbíral a odnesl do kuchyně.


Napustil jsem si vodu a pro jistotu jsem si napustil o trochu víc studené. Přemýšlel jsem, že tady to vlastně začalo. V kuchyni, u mytí nádobí. Z přemítání mě vytrhl hlas.


''Gee, děkuju.'' Byl to Mikey. Otočil jsem se a udiveně se na něj podíval. Nechápal jsem, za co mi děkuje.


''Za co?''


''Za to ráno, že si mě zachránil před Bobem. Asi tušíš, kde jsem byl, že jo?'' trochu zahanbeně se na mě podíval a slušně zrudnul. Aha, tak o tomhle teda mluví.


''No víš, my se asi zachránili navzájem, protože sám nevím, jak bych svojí nepřítomnost v pokoji vysvětlil.''


''Jak to? Teda, jestli se můžu zeptat.'' Mikey se na mě zvědavě podíval a naklonil hlavu trochu k pravému rameni.


'' No vlastně, měl bys to vědět, si přece můj bratr.''Nadechl jsem se a na jeden nádech mu to řekl.


''Byl jsem u Franka, jsem na tom s ním stejně, jako zřejmě ty s Rayem.''
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Abbey12345 Abbey12345 | 11. června 2012 v 21:29 | Reagovat

KONEČNĚ ^^ to že píšeš čím dál hůř ti opravdu jen připadá :D ne, vážně, je to moc pěkný a tyhle komentáře začínaj bejt blbý, ale mě se to vážně líbí :D

2 Schulli Schulli | Web | 12. června 2012 v 7:15 | Reagovat

[1]:Možná je to tím, že jsem právě v takový tý nudnější části, ale stejně... :D

3 Valence poison Valence poison | Web | 14. června 2012 v 16:22 | Reagovat

som zvedavá čo na to povie Mikey :) :) :) a chudák Bobo...on nikoho nemá :) vlasne nie :) On má košelu xD xD xD :D teším sa ďalej :) :D

4 Schulli Schulli | Web | 15. června 2012 v 7:08 | Reagovat

[3]: Bobeš je mamča :D Ten je tam vychovává :D Co s ním bude dál se uvidí. :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama