Seriously Crazy Fans (12)

18. června 2012 v 21:30 | Schulli |  Seriously Crazy Fans
Je to hrozný :D Takový dramata xD Ale já za to nemůžu, to samo! :D






Mikey klečel u záchodové mísy a zvracel. Teda spíš začal zvracet. Úmyslně. Kolem obličeje měl všude vlasy, takže vůbec nevěděl, že to všechno vidím. Klečel tam v plavkách, zvracel a vzlykal. Když dozvracel, něco si pro sebe mumlal, nerozuměl jsem mu, ale bylo to něco, co vyjadřovalo totální zoufalství. Už jsem se na to nemohl dál koukat, musel jsem zasáhnout.


''Mikey?'' přistoupil jsem blíž, ale jenom o krůček, jako bych se bál, že ho jinak vyděsím. Prudce ke mně otočil hlavu a z podlahy popadl ručník, který si vzápětí dal před sebe, jako by se přede mnou chtěl nějak ochránit. Nepromluvil na mě. Jenom se na mě vyděšeně koukal.


''Mikey, co se děje?'' mluvil jsem potichu, protože jsem ho nechtěl ještě víc vystrašit. Uvědomil jsem si, že se k němu chovám jako k raněnému zvířeti.


Nejdřív jsem ani nečekal, že mi odpoví. Vypadal, že je mimo. Byl někde ve světě, kde je všechno úplně jinak. On tady právě teď vidí všechno jinak. Nakonec mi odpověděl a svojí odpovědí mi potvrdil to, že je něco špatně. Že on něco vidí špatně.


''Jsem… jsem… hrozně-''začal vzlykat a po tvářích mu sjížděly v cestičkách slzy''-t-t-tlustej. N-n-nemůžu jít takhle za R-rayem, c- co by si o m-mně m-myslel. V-vždyť jsem strašně h-h-hnusnej.''


Překročil jsem zbývající hranici mezi námi a kleknul si vedle něj. Objal jsem ho. Přišlo mi, že to obejmutí nepotřebuje jenom on, ale i já. Styděl jsem se za to, že ani nevím, jak bych měl v téhle situaci postupovat. Rozhodl jsem se, že si s ním nejdřív pořádně promluvím. Ale nejdřív jsem mu musel vysvětlit jednu věc.


''Mikey, poslouchej mě.''zvednul ke mně oči, ale vzápětí mi uhnul pohledem. Styděl se. ''Podívej se na mě… prosím''dodal jsem ještě, když se pořád zdráhal kouknout se na mě. ''Mikey, nic z toho co jsi mi tu řekl, není pravda. Nejsi tlustý, nejsi ošklivý. Jsi krásný, jsi můj nádherný bráška, rozumíš? A Ray určitě taky ví, jak jsi krásný. A jestli ne, tak si to s ním vyřídím.'' usmál jsem se. Pořád se na mě koukal nedůvěřivě. Nevěřil mi, alespoň ne dostatečně. ''Věř mi.''


V jeho očích se objevila jakási podivná naděje. Nechápal jsem to. Pokusil se na mě usmát nazpátek, ale moc se mu to nepovedlo, vzhledem k tomu, že byl celý od slz, měl zarudlé oči a trochu nezdravou barvu. Začal jsem se zvedat za země.


''Mikey, víš, že mi můžeš cokoliv říct. Takže až zase budeš mít takovýhle špatný pocity, kdykoliv za mnou přijď.'' podal jsem mu ruku, abych mu pomohl ze země, kde pořád klečel. Když se postavil na nohy, obejmul jsem ho kolem ramen a chtěl jsem ho jít doprovodit do pokoje. Zastavil se a omluvně se na mě podíval. Nedošlo mi, že vlastně před chvílí zvracel. Došel k umyvadlu a opláchnul si obličej. Potom si ještě vyčistil zuby. Neodešel jsem. Prostě jsem tam čekal, až se dá do pořádku. Nechtěl jsem ho opustit, aby ho náhodou nenapadla další pitomost. Potom jsme vyšli na chodbu, kde naštěstí nikdo nebyl. Prošli jsme kolem mého pokoje a zastavili jsme se až u jeho dveří.


''Můžu?'' zeptal jsem se. I když to byla jakás takás krizová situace, nemohl jsem přece narušovat jeho soukromí.


Přikývnul a tak jsem otevřel dveře a popohnal jsem ho dovnitř. Když jsem za námi zavřel, popostrčil jsem ho, aby si sednul na svou postel.


''Jdu ti uvařit horkou čokoládu. Udělá se ti líp. Převlíkni se a lehni si. Za Rayem dojdu, řeknu mu, že se ti udělalo špatně a proto si nepřišel. Jestli mu potom řekneš pravdu, je na tobě. Takže šup do postele.'' začínala se ve mně probouzet bratrská starostlivost.'' A opovaž se odmlouvat!''doplnil jsem, když Mikes začal otevírat pusu, aby něco řekl. Zaklapl pusu a začal se zvedat.


Odešel jsem z pokoje a první, co jsem udělal, bylo to, že jsem zamířil za Rayem. Nejdřív jsem zaťukal na jeho dveře. Nebyl tam, tak jsem seběhnul schody a zamířil na zahradu. Jakmile jsem za sebou zavřel, uslyšel jsem, jak Ray z podsvícené vířivky volá: ''Medvídku, kde si byl tak dlouho?'' Proboha, tak to je moc. Bylo mi z toho sice trapně, ale měl jsem co dělat, abych se nerozesmál. Chápal jsem, že mě Ray v té tmě těžko rozezná od Mikeyho, ale to mi nebránilo v tom, abych si rýpnul.


''Medvídek právě leží nahoře ve svojí posteli, protože je mu špatně.'' zahihňal jsem se.


Viděl jsem, jak Ray vykulil oči. ''Cože? Ty o nás něco víš?'' nezněl naštvaně, jenom trochu udiveně.


''Jo Mikey se mi svěřil, protože jsem viděl, jak zřízeně vychází z tvýho pokoje a navíc jste to dneska na tý kuchyňský lince, docela rozjeli. Je docela očividný, že spolu něco máte.''


''Aha…'' zněla Rayova smysluplná odpověď. No je pravda, že moc nemluví, takže nemá cenu z něho tahat celý věty.


''Jo a teď to bude znít trochu blbě, ale nezapomínej mu občas říct, proč se ti líbí a že je pěkný takový, jaký je. Má trochu problémy to pochopit a myslí si, že se ti nelíbí. Že je ošklivý a pak se s tím špatně vyrovnává. Neříkej mu, ale že jsem ti to řekl.'' Viděl jsem, jak přikývl. Ani se nevyptával proč. Prostě to pochopil a to je dobře. Pak jsem opustil zahradu a šel do kuchyně.


Vyndal jsem velký hrnek, na kterém byla kreslená zebra, a začal jsem připravovat čokoládu. Doufal jsem, že to Ray pochopil, tak jak měl. Zatímco se ohřívalo mléko, kouknul jsem se do skříně se sušenkami a vyndal jsem krabici cookies, ty má Mikey rád. Nasypal jsem je do mísy a potom zalil čokoládu mlékem. Odněkud jsem vyštrachal tác, protože kdybych někde vylil tu čokoládu, Bob by mě zabil.


Když jsem se chystal vyjít z místnosti a ještě přerovnával věci na tácu, aby byl trochu v rovnováze, vešel do místnosti Frank. Tedy spíš tam dovrávoral. Vypadal, že se trochu napil. Naštěstí ještě nebyl úplně namol. Nechal jsem tác tácem a Franka podepřel, abych ho usměrnil do obýváku. V kuchyni je to docela nebezpečný. Tam jsem ho posadil na pohovku a upřímně doufal, že se ani nehne. Nechtěl jsem, aby ho někdo takhle viděl.


Vyběhnul jsem z obýváku a z kuchyně vzal tác. Vyšel jsem s ním na chodbu, kde právě procházel už plně oblečený Ray. Strčil jsem mu tác do rukou a hodil po něm omluvný pohled. Nechtěl jsem mu nic vysvětlovat a on jenom pokrčil rameny a s tácem šel za Mikeym.


Vrátil jsem se do obýváku, kde Frank už na gauči neseděl. Ležel tam a spal. Nemohl jsem ho tu nechat a tak jsem ho opatrně nadzvednul a vzal do náruče. Sám jsem se divil, že ho uzvednu. Trochu zavrněl a přitulil se ke mně. Věděl jsem, že kdyby byl při vědomí a byl střízlivý, tak by se takhle nechoval. Alespoň ne teď, když jsem mu řekl takové věci.


Odnesl jsem ho do jeho pokoje a kupodivu jsem nikoho nepotkal. Položil jsem ho na postel a přikryl ho. Z nočního stolku jsem sebral plastovou láhev s něčím, co vypadalo na vodku. Moc toho nevypil, naštěstí. S lahví v ruce jsem odešel a v koupelně jsem všechno vylil do záchodu. Nechtěl jsem to tady nikde nechávat, aby někdo neměl takový telecí nápad jako Frank. Sám jsem si tu láhev nechat nemohl, protože jsem se nedávno vyléčil a nechci to pokoušet. A navíc kdyby to u mě někdo našel, mysleli by si svoje a mohl bych jim to vysvětlovat, jak bych chtěl. Stejně by mi nevěřili. Lahev jsem zmačkal a hodil do koše.


Teď už jsem si konečně mohl jít lehnout, ale usnout jsem se snažil marně.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Valence poison Valence poison | Web | 21. června 2012 v 13:34 | Reagovat

júúj bože...Mikey anorektik :) Bože... Ale Gee je zlatý že tak oňho stará :) Aj o Frankieho :) :) :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama