Seriously Crazy Fans (9)

6. června 2012 v 14:54 | Schulli |  Seriously Crazy Fans
Další díl xP Nemyslete si, že proti Bertovi něco mám nebo tak, protože je to jeden z mých nejoblíbenějších zpěváků (a navíc je to podle mě kunďák xD), ale snažím se čerpat ze skutečných informací, co jsem všude možně četla a snažím se ''vyřešit'' pár záhad a nevysvětlených věcí, kolem MCR a ostatních...




''Cože?'' reagoval Mikey, jako první. Všichni ostatní na mě koukali, jako bych spadnul z Marsu, což mi připomíná, že už jsem se dlouho neviděl s Jaredem…


''No teď mi volal Brien, že budeme dělat předskokany The Used... A kurva!'' vyjekl jsem a raději vyběhl z místnosti, protože jinak bych jim musel říct, proč tak vyvádím. Když jsem to říkal klukům, tak jsem si teprve uvědomil, že tam bude The Used, a The Used rovná se Bert. Nemyslete si, že jsem s ním někdy něco měl, ale když jsme se tenkrát rozhádali, přišlo mi to vážně líto. Pak jsem si ale uvědomil, že jediný, kdo tu dělá rozbroje je on.


Sedl jsem si na schody a začal přemýšlet. Přemýšlet o tom, proč jsme se tenkrát vlastně nepohodli. Bert nesnáší ty, kterým sláva a peníze stoupli do hlavy. Ne nesnáší, on je nenávidí. Nenávidí je už jenom proto, že to právě kvůli penězům v dětství neměl lehký. Ale já nikdy neměl pocit, že bych se nějak změnil. Je sice pravda, že si rád kupuju oblečení a šminky, ale to prostě patří k mojí povaze. Ale to snad neznamená, že mi to všechno stouplo do hlavy. Jeho chování potom, mě mrzelo. Byl to můj kamarád. Byl. Tenkrát jsme se strašně pohádali, ale klukům sem to nikdy neřekl.


Na chodbu přišel Frank a sednul si vedle mě. Chvíli na mě koukal a pak mě chytnul za ruku. ''Chceš si o tom promluvit? Gerarde, já poznám, když tě něco trápí.''


Nechtěl jsem se o tom moc bavit, ale možná se to zlepší, když si o tom s někým promluvím. ''Co si teď myslí kluci? Jako o tom útěku z jídelny?''zeptal jsem se napřed.


''Moc to neřešili, myslí si jenom, že ti něco přelítlo přes nos. Vědí, že to nemáte s Bertem hozený mezi sebou moc dobře, takže si to tím odůvodňují. Ale já vím, že tenkrát v tom bylo mnohem víc, než jsi nám řekl.''


''Dobře řeknu ti, jak to bylo, ale ne tady. Pojď.'' zvedl jsem se a jeho zatáhnul za ruku, aby taky vstal. Potom jsem začal stoupat po schodech nahoru a jeho vedl jako na vodítku za sebou. V tu chvíli mi bylo celkem jedno, jestli někdo vyleze na chodbu a uvidí nás, jak se držíme za ruce. Když jsme vystoupali do patra, namířil jsem nás ke mně do pokoje. Pustil jsem jeho ruku a sám si to namířil k posteli, kam jsem si lehl a opřel nohy o čelo postele. Zavřel jsem oči a přemýšlel jsem, jak mu to všechno vysvětlím.


''Já vím, že jsem vám tenkrát řekl, že na mě Bert byl hnusnej a proto už se s ním nechci dál stýkat, ale pravdou je, že za to asi nemohl Bert, ale já.'' odmlčel jsem se a čekal, jestli na to Frank něco řekne. Cítil jsem, jak se vedle mě prohnula matrace, ale jinak Frank mlčel. Tak jsem pokračoval.


''Víš, Bert vždycky říkal, že nenávidí rozmazlený pracháče, co jim stoupla sláva do hlavy. A já to vždycky chápal. Nesnáším ty, co se povyšují nad ostatní, jen kvůli prachům a podobnejm sračkám. Vždycky jsem mu říkal, že to taky nesnáším. A pak mi řekne, že právě to se ze mě stalo. Z nás všech. Zas až tak moc jsem to neřešil, když to řekl o mně. Jo, bylo to od něj hnusný a v podstatě pár krátkými větami zkazil naše přátelství. Nejvíc mě ale nasralo to, jak mluvil o vás, o mých nejlepších kamarádech, bratrovi a teď už i něco víc.'' usmál jsem se, se zavřenýma očima.


''Sám na sobě rozdíl nepoznám, takže mohl mít klidně pravdu, ale poznal bych, kdybyste se změnili vy všichni. Ale vy jste se nezměnili. Pořád jste takový fajn chlapi, kteří se chovají jako puberťáci, chovají se jako blázni a neřeší, co si o tom, kdo myslí. Neměl právo o vás říkat takový hnusný věci.'' odmlčel jsem se a pak se ještě zeptal ''Myslíš, že jsem se změnil, Franku?''


''Ne Gerarde''odpověděl,podivil jsem se, jak blízko je jeho hlas, ale oči jsem neotevřel ''Bert prostě asi neunesl tu slávu, která kolem tebe byla. Jenže ty tu slávu nechceš. Nechceš jí, ale ona se na tebe prostě lepí. Bert si, ale asi myslel, že jí vyhledáváš. Že jí chceš. Jenže já vím, že ty jí nepotřebuješ. Nepotřebuješ jí k životu a nechceš jí. Kdybys šel po slávě a penězích, tak tu teď nejsi. Nejsi tady, protože všichni ti, kteří začali milovat slávu a uměli alespoň trochu zpívat, opustili svoje kapely a dali se na sólovou dráhu, i přes všechny přátele které v kapele měli. Jenže ty si zůstal. Máš svůj okruh nejbližších přátel a nevyhledáváš další, abys byl slavnější.''


Když jsem si uvědomil, co všechno řekl, prudce jsem otevřel oči. Pootočil jsem hlavu a koukal se Frankovi z blízka do očí. Byl hrozně blízko. Ležel na posteli tak, že mu jeho nohy musely čouhat z postele, protože ležel na opačnou stranu než já.


''Ale Franku, já bych vás nikdy neopustil! Nemohl bych. Jsou tu kluci, můj malý bráška, na kterýho musím dávat pozor a Ty. A ty přece nevěříš, že bych tě opustil, že ne? Já bych to totiž nikdy neudělal!'' začal jsem být trochu zoufalý z toho, co si o mně Frank zřejmě myslí. Začal jsem zhluboka dýchat, abych se nerozbrečel. Nemyslete si, že jsem nějaký cíťa, ale byl jsem pod psychickým tlakem. Už jsem se zase radši koukal do stropu než na Franka.


''Klid Gerarde, já sem tady. Vždycky budu.'' natáhl ruku za sebe a naslepo našel tu mojí. Propletl se mnou prsty a zvednul je do vzduchu, abych na ně viděl.


''Vidíš?''zeptal se mě a já k němu znovu pootočil hlavu. Usmíval se. Byl šťastný. Pořád jsem nechtěl uvěřit tomu, jak dlouho trpěl. Usmál jsem se na něj nazpátek a teď jsem byl šťastný i já. Šťastný za něj, že ho mám a šťastný za to, že jsem to já, kvůli komu se usmívá, že už nemusí trpět, že už ho nemusím trápit svojí nevědomostí. Dal jsem mu malou pusu na nos a začal jsem se zvedat. Když jsem ho pustil a zvedl se z postele, Frank se jenom obrátil, lehl si na břicho a koukal na mě. Zjevně se vůbec nehodlal zvedat.


Začal jsem si rozepínat košili. ''Ale Gee, přes den to snad nechceš...'' Frank se na mě trochu udiveně, ale zároveň nadšeně koukal.


Začal jsem se smát. ''Franku já chci jenom Bobovi vrátit tu košili!'' Teď už jsem měl docela výtlem.


''Aha.''řekl Frank zaraženě a přitom zrudnul. Potom se trochu naštvaně zamračil.


''Ale no tak'' usmál jsem se na něj ''přece to nebude tak hrozný ne?'' popošel jsem k posteli a kleknul si, aby můj obličej byl v úrovni toho Frankova. ''Když se ti chce, tak mi můžeš pomoct.'' navrhl jsem mu ze srandy a potom jsem se postavil. Co mě překvapilo, bylo to, že Frank vzápětí taky vyskočil a popoběhnul ke mně, přičemž zakopnul o polštář, který spadnul z postele, aby mi s nadšením začal rozepínat košili. Trochu udiveně jsem se na něj podíval, ale pak jsem se jenom zahihňal a obtočil mu ruce kolem pasu. Zajel sem mu rukama do zadních kapes jeho džínsů, abych si ho přidržel, a pak jsem mu zabořil obličej do krku. Jemně jsem ho políbil pod čelist a pak jsem se odtáhl, abych se konečně mohl, převléknou do trička, které bude patřit mně.


Popošel jsem k šatní skříni a začal si vybírat svršek. Najednou jsem cítil, jak se na mě znovu lepí Frankie, zezadu mě objal a opřel se bradou o moje rameno. Pak mě najednou pustil a já měl konečně šanci se obléknout. Vytáhl jsem červeno-černé proužkované tričko a rychle si ho navlékl. Když jsem se otočil na Franka, kde je, stál u stolu a v ruce držel papír. Nebo spíš jeho nakreslený obličej.

Podíval se na mě a v očích měl podivný výraz. Najednou se mi vrhnul kolem krku a zasmál se mi do ucha.


''Děkuju Ti, za dárek.''
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama