Seriously Crazy Fans (13)

1. července 2012 v 21:23 | Schulli |  Seriously Crazy Fans
Z osobních důvodů to tady nebylo dřív. Takže se to trochu zdrželo.


Dneska odjíždíme, divil jsem se, kolik věcí se stihlo udát za včerejšek, začínal jsem si připadat jako v nějaké španělské telenovele, až na to, že místo Juana tady byl Frank a místo Marii já. Frank na mě skoro nepromluvil. Přemýšlel jsem, jestli si pamatuje to, že jsem ho viděl přitom, jak byl opilý. Snažil jsem se ho někde odchytit, abych se mu omluvil, ale zdařile si mi vyhýbal, a když jsem na něj klepal, tak neodpovídal. Ray s Mikeym dělali jakoby nic, ale viděl jsem, že Mikey už vypadá lépe. Snažil se i víc jíst, i když pořád to bylo podle mého vkusu málo. A Bob nic netušil. Asi mu taky někoho dohodím. Jsem si jistý, že on už bude stoprocentní hetero. Přece jsme se tu nesešli, jako banda teploušů ne?


Po obědě pro nás přijel tourbus, chvíli trvalo, než jsme do něj nastěhovali všechny kufry a ostatní tašky. Každý z nás si zabral svojí obvyklou postel. Když jsme vyjeli, neměl jsem co dělat. Mikey si povídal s Rayem a Frank si pro sebe ulovil Boba. Až jsem si připadal, tak nějak navíc. Rozhodl jsem se, že začnu provokovat Franka. Měl jsem to vymyšlené už z domova. Pořád jsem u sebe měl jeho Harryho Pottera a tak jsem knížku vytáhnul z vršku tašky a lehnul si na postel. Opravdu jsem začal číst.


Začal jsem číst pasáž o tom, jak Harry běží za Snapem, aby si to s ním vyřídil. Cítil jsem, jak se na mě Frank podíval. Dokázal jsem si představit jeho výraz. Zase jsem měl nutkání se začít smát.


''Proč, máš mojí knížku?!'' Frankův nasraný hlas byl docela blízko, když jsem vzhlédnul, stál u postele a zíral na mě. A ne nějak mile, navíc vypadal, že se musí hodně přemáhat, když se mnou mluví. Rozhlédl se po naší tour-ložnici. Zřejmě hledal Boba, u kterého by dosáhl spravedlnosti, ale který právě opustil spací část busu a zamířil buďto do koupelny nebo do kuchyně. A nepochyboval jsem, že za zataženým závěsem u Rayovy postele v rohu, je další pár naší povedené 'rodinky'.


''Protože jsem si jí půjčil.''snažil jsem se nesmát, Frank prostě nedokáže vypadat děsivě. Špunt.


''A kdo ti to dovolil?! Nemohl jsem jí najít a chci si jí dočíst, takže mi jí naval.''


''A co za to?'' snažil jsem se ho vyprovokovat. Mezitím, co se rozmýšlel nad tím, jak mi odpoví, aniž by to vyznělo jinak než by mělo, jsem se zvednul na nohy a postavil se naproti němu. Místo aby se dál namáhal s odpovědí, se Frankie pokusil mi Pottera vytrhnout z ruky. Abych ho naštval, zvednul jsem předmět naší potyčky, co nejvíc nad hlavu.


Frank se pokusil pro knížku natáhnout, ale pak mu došlo, co a proč to dělám. Dělal jsem si srandu z jeho výšky. Je tak maličký. Frank se na mě podíval pohledem Are-you-fucking-kidding-me? A než jsem vůbec stihl postřehnout, že se chystá něco takového udělat, mě začal brutálně lechtat.


Nedalo se to vydržet, za nepřetržitého hihňání jsem se svalil zpátky na postel a schoulil se do klubíčka, abych se alespoň nějak ubránil těm smrtelným křečím. Tohle je mnohem horší než kdejaký mučení.


''Frankieee-hi-hiiii!''dostal jsem za sebe. ''Prosím, já se počůrám!'' vážně jsem k tomu neměl daleko. Konečně toho nechal. Asi se bál, že by mi potom musel vyměňovat povlečení. Chvíli mi trvalo, než jsem povolil tělo. Když jsem se odvážil natáhnout nohy do přirozené polohy, celkově uvolnit všechny svaly a otevřel jsem oči. Frank seděl naproti na jeho posteli a koukal se na mě. Ne, tak jako potom, co jsme se pohádali. Tak nějak jinak. Mile. Cítil jsem se líp, když jsem se mu podíval do očí a věděl jsem, že už je to všechno pořádku.


Nepatrně se na mě usmál. Když jsem se usmál nazpátek, zjistil jsem, že mezitím, co mě lechtal, dosáhl svého a sebral mi tu pitomou /U Merlinových spodků, co jsem to napsala???/ knížku. Naschvál jsem se na něj nakvašeně zatvářil a otočil se k němu na posteli zády. Chvíli jsem tam tak ležel a potom mě začalo něco dloubat do boku a do zad.


Zamračil jsem se a otočil hlavu. Stále sedící Frank přes uličku natahoval nohu a palcem do mě šťouchal. Zřejmě to považoval za zábavné, protože jeho poťouchlý výraz se nedal přehlédnout. Už jsem si mohl být na 100% jistý, že už na mě není, ač právem, naštvaný.


Když se do mě chystal znovu šťouchnout, chytil jsem ho za nohu a protože jsem se mu chtěl nějak pomstít za šťouchání, stáhl jsem mu ponožku a hodil jí, co nejdál od Franka. Na to, že jsem nikdy v házení věcí nevynikal, jsem ponožku hodil skoro přes celou délku uličky. Když se Frank vydal pro ponožku, přičemž mě ještě stihl obdařit rádoby opovržlivým pohledem, otočil jsem se na břicho, abych na něj lépe viděl.


Když se pro ponožku ohýbal, mohl jsem si prohlídnout ten jeho sexy zadek. Mňam. Až to dokonce vypadalo, že se tak ohnul schválně. Když se vrátil zpátky na svojí postel, tak si pomalu nestihl ani natáhnout chybějící ponožku na nohu, protože jsem ho chytl za pásek a stáhl ho k sobě. Už jsem to nemohl vydržet. Předchozí den byl pro mě hrozný. Chyběl mi. Sice jsem ho viděl každou chvíli, ale chyběl mi psychicky i fyzicky. Bylo to jako bych ho neviděl měsíc, ale láska je ze začátku hlavně o touze. Tedy alespoň u mě. City a touha. Pak už jde jenom o to, city a touhu udržet. Tak to vidím já.


Frank to nečekal a tak na mě přepadl. Obejmul jsem ho za krkem a políbil ho. Nebránil se, spíš naopak. Když na sobě dva leží a přitom se políbí, je potom snadné aby se to rychle zvrhlo v pořádnou muchlovačku. Naštěstí Frank si zezačátku udržel dostatečně čistou hlavu, aby ještě napodobil Mikese s Rayem a zatáhl závěs. Když jsme se od sebe, po hodně, ale opravdu hodně dlouhé době odtáhli, byli jsme oba slušně zadýchaní.


''Omlouvám se, hrozně moc se omlouvám.'' řekl jsem, když jsem konečně popadl dech.


''Já vím, žes to tak nemyslel.''objal mě.


''Miluju tě, Frankie.''
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama