Seriously Crazy Fans (14)

7. července 2012 v 23:29 | Schulli |  Seriously Crazy Fans
Další kap. :)



Co jsem to kruci řekl? Jo, Franka miluju, tím jsem si jistý, ale přece mu to nemůžu říct týden po našem vztahu. Tyhle dvě slova jsou v začátcích skutečných vztahů zabijákem. A já nechci, aby to tak rychle skončilo. Proč vždycky řeknu takovou blbost?


Frank se odtáhl z objetí. Bál jsem se, co mi na to řekne, začal jsem se hryzat do rtu. To na sobě nesnáším, ale vždycky když jsem nervózní tak to dělám. Když jsem se mu podíval do obličeje, s překvapením jsem zjistil, že není naštvaný. Usmíval se, doslova zářil.


''Děkuju, ani nevíš, jak moc to pro mě znamená. Tak dlouho jsem čekal na tohle všechno. Nikdy jsem nevěřil, že se tohle bude dít, že se mi splní ty bláznivé sny, co jsem ty roky měl. Ani nevíš, jak tě já moc miluju. Už dlouho.'' docházel mu dech, ale místo toho, aby se pořádně nadechnul, mě znova začal líbat.


Tentokrát to bylo jiné. Něžné, skoro až takové dětské pusy, ale nezáleželo na tom, jak to mohlo vypadat nevášnivě. Byly plné citu. Citu, který kromě nás dvou nikdo vidět nemohl. Bylo to jenom mezi námi. Náš malý, ale šíleně krásný svět.


Mezi námi padly všechny překážky a my si celý zbytek cesty povídali. Říkali jsme si věci, které bysme nikomu jinému neřekli. Tajnůstky a tajemství, které jsme do té doby dusili v sobě. Ať už ty dobré nebo ty špatné. Dokázal vyslechnout, jak jsem se cítil, když jsem byl závislý, jak jsem viděl všechno pokrouceně a jak jsem měl přitom pocit, že mě nikdo nechápe, i když jsem v hloubi duše věděl, že se mi snaží pomoct.


Já si to zase vyslechl z jeho pohledu. Když mi vyprávěl, jak se cítil a co jsem já neviděl, bylo mi do breku. Uvědomil jsem si, že on a vlastně všichni ostatní na tom museli být mnohem hůř. Já jsem byl 'jenom' závislý, abych byl šťastný, v tomhle případě to znamenalo, že jsem alespoň nebyl v depresích a neměl absťák, potřeboval jsem jenom drogu. Nebo alkohol. Ale oni mě viděli. Viděli, jak se chovám, jak jsem hnusný na Mikeyho, na toho, kdo se mi snažil nejvíc pomoct, na toho, kdo to měl o to horší, že byl můj bratr, a i když je mladší cítil za to odpovědnost. Byl jsem zlý i na ostatní, kteří to museli snášet hrozně a obzvlášť´t Frank, který do mě byl zamilovaný.


Pak, když už padli všechny hranice stavěné na nevyřčených větách a kostlivcích ve skříni, jsme neměli na práci nic jiného, než se na sebe usmívat, držet se za ruce, tu a tam toho druhého pohladit. Začínal jsem chápat pojem dokonalé štěstí. V tu chvíli se kupodivu ani nic nepokazilo.


Přišlo mi, že cesta strašně rychle uběhla. Chvilka a už na nás Bob volal od řidiče, že jsme na místě. Když jsme vystoupili, vyšli jsme do prudkého slunce. Bylo vedro a myslel jsem, že mi to debilní slunce vypálí rohovku. S otráveným zasténáním jsem si na oči připlácl ruku.


''Nevidím. Nevidím.''zmlkl jsem, až když mi někdo do ruky strčil sluneční brýle. Nandal jsem si je a oči neotevřel dřív, dokud nebyl přesvědčený, že jsou na svém místě a na oči už nemůže zákeřné slunce. Když jsem se rozhlédl kolem, už taky měli všichni sluneční brýle. Kromě Mikeyho, ten měl svoje normální, který měl vylepšený o zatemňovací skla.


Kluci se o něčem bavili a já moc neposlouchal, pak jsem zaslechl svoje jméno a tak jsem se začal soustředit.


''Takže jsou dva pokoje, jeden po třech a jeden po dvou. Mě je celkem jedno, s kým budu, takže si to rozhodněte.''říkal zrovna Bob. Než mohl kdokoliv jiný zareagovat, začal Frankie, co nejrychleji.


''Zabírám si pokoj po dvou, Gerard půjde se mnou.'' všichni na něj vykulili oči. Mikey a já jsme jediní chápali, o co tady jde. Ray se začal tvářit naštvaně, protože si chtěl určitě s Mikešem ten dvoulůžák zabrat a Bob jenom vypadal zaraženě. Franku, Franku ty si někdy tak nenápadnej.


''No, tak dobře budu na pokoji s Rayem a s Mikeym.''vzpamatoval se Bob a Mikey zakňoural, aby dal najevo, že se mu to nelíbí. Bobo, na něj hodil, ten jeho pohled jestli-se-ti-to-nelíbí a Mikeš se dál už neprojevoval.


''Dobře děcka, tak-''začal Bob. Odkašlal jsem si. Bob si povzdechl.


''Tak jinak, děcka, Gerarde,'' významně se podíval ''tenhle hotel, před kterým právě stojíme je společný hotel pro všechny účinkující. Takže se nedivte, že se sem občas a tím myslím často, navalí spousta fanoušků všech těch různých kapel. Proto taky každý dostanem vysačku, bez ní vás do hotelu nepustí, takže pokud nechcete mít průser, dávejte si na ní pozor. Začal nám je rozdávat. Byly obyčejné, černé s logem VWT, z druhé strany měli čárový kód a byly přidělané k červené tkaničce. Dal jsem si jí na krk.


Potom jsme popadli kufry a odtáhli je do haly hotelu. Když jsme dostali klíče od pokojů, namířili jsme si to do výtahu. Já a Frank jsme měli číslo pokoje 315 a kluci 305. Takže moct slyšet, co se děje u nás v pokoji. Hmmm, začínal jsem si říkat, že to nebude zas až tak špatné, hlavně když už nebudeme muset být potichu.


Výtah cvaknul a my jsme vyšli do 3. patra, tohohle docela velkého hotelu.


''Tak zatím.''houknul jsem na kluky, když zamířili na opačnou stranu chodby. Já a Frank jsme pomalu postupovali kolem dveří, už jsem se nemohl dočkat, až tam konečně vpadneme, měl jsem s Frankem svoje vlastní plány. 312… 313… 314… Konečně! Odemknul jsem a přemístil dovnitř naše kufry. Frankie tam jen tak postával ve dveřích, tak jsem ho popadl a vtáhnul dovnitř. Když za námi zapadly dveře, okamžitě jsem ho přimáčl ke zdi a začal ho tvrdě líbat. Popadl mě za límec, aby si mě ještě více přitáhl, i přesto, že už jsem na něj vlastně víc přimáčklý být nemohl.


Trochu jsem se odtáhl, jenom aby se mohl alespoň nadechnout, ale on do mě začal tlačit, že jsem musel couvat, až jsem přepadl na manželskou postel. Počkat… manželskou? O tom se nám nikdo nezmínil.


No, je to čím dál tím lepší , usmál jsem se do polibku.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 AbbyOo AbbyOo | 9. července 2012 v 17:51 | Reagovat

Takže, přečetla jsem si to celý znova :D a musim říct, že se mi to líbí, líbílo a bude líbit :-D jinak Bobík z nich vypadá nejrozumnější a zajímalo by mě jestli si někoho najde a taky kdy to o těch hrdličkách zjistí :-P Teď by mě zajímalo co bude dál..jestli to rozjedou v pokoji nebo je někdo vyruší a všechno se to zkazí :-D rychle další díl :-)

2 Schulli Schulli | Web | 9. července 2012 v 17:53 | Reagovat

[1]: Pokusím se :D Bobíka už mám vymyšlenýho :D a doufám, že sem to vymyslela dobře :D Nad tím vyrušením si ještě nejsem tak úplně jistá :D sama se rozhoduju, jestli jo nebo ne :D Jinak moc děkuju :)

3 AbbyOo AbbyOo | 9. července 2012 v 18:31 | Reagovat

hlavně aby nezůstal dlouho sám :D právě, že jsem taky přemýšlela co by bylo lepší..jestli je vyrušit nebo ne. každopádně to nechám na tobě :-D to je v pohodě. znám to, někdy nemám vůbec náladu něco psát a musim se přemlouvat, někdy toho napíšu hodně a někdy se zaseknu.. :D a není zač, je mi potěšením psát komentáře k takovýmhle povídkám :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama