Summertime (6)

4. listopadu 2012 v 17:08 | Schulli |  Summertime
Uhm.. je toho docela dost, ne? xD





Na Michelle jsem úplně viděl, jak je nedočkavá, aby ze mě všechno vytáhla. Bylo jí jasné, že jsem jí neřek pravdu a že se něco stalo. Ovšem držela se a nezačala se vyptávat na tomhle riskantním místě, kde všichni procházejí.



Pomalu se blížila šestá hodina večerní a my už se chystali k odjezdu zpátky k babičce. Uvědomil jsem si jednu skutečnost a docela mě to zamrzelo.



''Já jsem dneska nezkusil jet na koni.'' kňournul jsem.



''To přežiješ, zítra je taky den.''



''Ale ty si mi to slíbila dneska.'' začal jsem se vztekat a i já musel uznat, že jako malé dítě. Tentokrát byla Michelle ta dospělejší, přestože já jí převyšoval o jeden rok.



''Nebuď jak malé dítě,'' mé obavy se potvrdili, opravdu jsem se tak choval. ''Zítra si opravdu zajezdíš, ale teď už je šero, jsem utahaná a myslím, že obtěžovat koně, takovouhle banalitou, když už odpočívají, mi přijde vážně nemorální.'' musel jsem uznat, že Miku miluje koně více než cokoliv jiného a navíc to bere hrozně vážně. V duchu jsem jí složil tichou poklonu, za takovou oddanost zvířeti.



''No dobře, ale zítra určitě.''



Když jsme dojeli domů, uvědomil jsem si teprve, jak velký mám hlad. Snědl jsem dvakrát tolik, co normálně a ještě by se do mě vešlo. Jakmile jsem se vykoupal hodlal jsem jít spát, ale Michelle mi zastoupila dveře.



''Tak to vyklop.''



''A co jako?'' vím, že na to neskočí, ale možná...



''Dělej!'' páni ta nechodí kolem horké kaše.



''Nooo nic, povídal jsem si s Mikeym.''



''A? Co ti řekl, žes byl tak mimo?''



''No dělal narážky, ale ty ti v tvém zájmu říkat nebudu.'' fakt jsem nechtěl, aby věděla všechno.



''Dělej, říkej.''



''NE.''



''Budeš mi to muset říct, jinak se mnou zítra nikam nejdeš.''



''To je vydírání! Navíc, co mi zabrání v tom, abych tam šel sám?''



''Oh, Frankie, nechci, abys byl příliš naivní, řeknu babče, ať tě donutí zůstat.''



''Ty si tak... podlá!'' Sakra, já nechci zůstat tady a pomáhat zalít kytky.



''Řekni mi to a budeš ušetřen.''



''No dobře...'' i když tuhle vlastnost na sobě nenávidím, vždycky se chci pochlubit s každou prkotinou, i když mi to většinou spíš uškodí než pomůže. Takže pro mě nebylo zas tak těžký vyklopit za sebe pravdu.



''No já fakt nevím, jak to mám formulovat... uhm něco ve smyslu, že... si nemám, co kompenzovat v oblasti mezi nohama.'' když jsem to řekl a viděl výraz své sestřenky, měl jsem chuť se strašně rozesmát, ovšem můj bratránek, spící ve vedlejší místnosti mi to nedovolil.



''No...to.... páni! Cože? To neeee, to je moc i na mě.'' začala Miku též dusit smích.



''Super, ještě se mi směj, myslím, že za mě Mikey taky měl prču, když viděl, jak mě jeho poznámka zarazila.''



''Ber to z té lepší stránky.... Mikey má narážky...'' řekla hlasem 50tiletého úchyláka a pozvedla obočí.



''Dík no...'' zahihňal jsem se.



''Tak já už jdu spát, už jsem fakt na umření. Dobrou.''



''Brou.'' zavřel jsem dveře a lehnul si do celkem studené postele. Ah, kdyby tu byl Mikey, ten by mě zahřál.



A sakra hormony. Neeee nebudu to dělat. Je to nechutný, nechutný, nechutný. Mikey tohle nedělá, tak já taky ne. Ne, nebudu si představovat Mikeyho, jak si to dělá. To je v prdeli! Hmmm Mikeyho zadek... Zmlkni úchylná části mého mozku!



No co se dá dělat, stejně nakonec moje ruka skončí v kalhotách.



***



Ráno jsem se probudil trochu zahanben, ale celkem odpočatý a hladový.



Sešel jsem dolů, skočil si na záchod a do koupelny a pak už rovnou do kuchyně, abych utišil svůj kručící žaludek.



V kuchyni jsem jako vždy narazil na Miku, která dneska jedla jen suchý rohlík a vypadala, tak nějak zeleně.



'Hoj, co ti je?''



''Blbě.''



''Jak moc?''



''Hodně blbě.''



''Ví to babča? Nechceš uvařit černej čaj? To by ti mohlo trochu pomoct.''



''Ještě ne... a můžeš... prosím.'' Michelle vypadala, že je jí opravdu zle.



''Tak to dneska, asi nikam nepůjdem, co?'' nechtěl jsem znít zklamaně, aby si nemyslela, že to házím na ní. Moc dobře vím, že nemůže za to, že je jí špatně.



''No já určitě ne... i když bych měla, mám dneska udělat docela dost práce.'' vážně jí na tom hodně záleží.



''Já... tam klidně půjdu za tebe jestli chceš. Omluvím tě u Lucy a udělám tu práci za tebe. A je to bez problémů.''



''No jestli se ti tam vážně chce... a jo, no vlastně ty máš svoje důvody.'' vědoucně se usmála.



''No tak trochu...'' zamyslel jsem se nad tím. Vážně je moc super, je hezký a zatím to vypadá i na dobrou povahu. Fakt se mi dost líbí, ale přece jenom je starší. Nevím o kolik, ale určitě nevypadá na patnáct, ani na šestnáct... Sem pro něj mrně. Sakra co mi říkala Michelle, nesmím to moc řešit a rozebírat.



''Taky máš ten čaj.'' podal jsem ho Miku.



Sám jsem si uvařil taky jeden, ale na rozdíl od ní si ho osladil. Udělal jsem si chleba s marmeládou a začal se ládovat.



''Promiň.'' omluvil jsem se Michelle, když jsem viděl, jak se na mě kouká.



''Ne to neřeš, nemůžeš za to, že je mi blbě tak se ani neomezuj.''



''No dobře...''



Michelle dojedla a vstala od stolu.



''Já si jdu lehnout. Řekneš to prosím bábi? Fakt nemám sílu jí teď hledat.''



''Jo v pohodě.''



***



Po tom, co jsem vyřídil babče, že je Miku blbě, jsem se na zbylý čas do oběda zavřel do pokoje a četl si TO od Stephena Kinga.



Když mě bábi zavolala na oběd, byl jsem docela otrávený, protože jsem se do toho nějak zažral. Pak jsem si ale vzpomněl, co oběd znamená a hned se mi vrátila energie.



Po vydatném obědě jsem vyrazil na cestu a byl rád, že jsem dojel na místo, protože jsem v jedné zatáčce měl štěstí, že jsem udržel rovnováhu a nerozmáznul se o vedlejší strom.



''Ahoj Lucy, Miku dneska nepřijede, je jí špatně, ale já za ní všechnu práci udělám, jen mi musíš nadiktovat co.''



''Dobře, dobře, musíš nakrmit všechny zvířata, vykydat dva boxy ve stájích, ty co budou prázdné, vyměnit vodu bažantům a odvézt trávu na kompost.'' no je toho docela hodně... snad to zvládnu.



''Okay, tak já jdu.'' první jsem šel do stáje, abych udělal tu nejhorší práci. Kydání. Fakt mě to děsně nebavilo.



Když jsem byl v té nejhorší části, a to je vyvézt kolečko plné hnoje přes rampu smrti, přišel, kdo jiný než Mikey.



''Ahoj. Riskneš to?'' zeptal se mě. Jo moc dobře jsem si uvědomoval, že už pár lidí ten hnůj na rampě vysypalo a pak to muselo uklízet. Miku mě dost dobře poučila o nebezpečí téhle kovové konstrukce.



''Hoj. Budu muset.'' odstoupil jsem několik kroků vzad a rozběhl se.



''Joooo! Huhuuu dal jsem to!'' začal jsem se radovat.



''Výborně, výborně.'' zasmál se mi Mikey a zatleskal mi.



No možná jsem se před ním choval trošku jako děcko, ale tak co, jsem, jaký jsem.



''Kde je vlastně Michelle?'' zeptal se.



''No bylo jí špatně, tak dneska zůstala doma. Já jsem tady jako náhrada.''



''Aha... takže ti nebude vadit, když ti dneska budu dělat společnost.''



''Ne to mi vážně nevadí.'' usmál jsem se.



Ani v nejmenším.
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama