Summertime (10)

20. ledna 2013 v 0:46 | Schulli |  Summertime
:)


Přišlo mi to, jakoby dalších pár dní ubíhalo nepředstavitelnou rychlostí kupředu. Nevím, jestli to bylo dobře nebo špatně. Negativní podmínkou pro mě ovšem bylo, že jsem trávil s Miku hodně času a Mikeyho jsem téměř nevídal. Toužil jsem ho jenom potkat, pozdravit ho. Přitahuje mě jako bych k němu byl, připoutám neviditelným řetězem. Připadal jsem si kvůli tomu na jednu stranu nepříjemně, protože nevím, jestli je přímo dobře se k němu takhle svazovat když ho ještě moc neznám, ale na druhou stranu jsem cítil, že je to ten správný Way. Správná cesta. Pro mě.


Michelle na mě musela poznat to, že nejsem s naším každodenním programem příliš spokojen. Další den mi řekla, ať si jdu za Mikeym a řeknu si mu o to, jestli mě naučí alespoň trochu jezdit na koni. Odmlčel jsem, poznámku, že bych se radši projel na něm a poslechl jsem ji. Chvíli mi trvalo, než jsem Mikeyho našel, nakonec jsem na něj narazil v prasečáku. Jak příhodné.


''Uhm ahoj, Miku mě poslala, abych tě poprosil, jestli mě naučíš alespoň trošičku jezdit na koni, nebo něco takového,
protože ona nemá čas a podle toho jak se tvářila tak ani chuť a já to vážně chtěl zkusit.''


''Ahoj, jo jasně, jen mi dej chvilku.''


Sedl jsem si na schody k našemu místu a čekal. Tedy doufám, že je to naše místo. To by bylo pěkné. Mít svoje místo přece už něco znamená ne?


''Copak?'' přišel ke mně Mikey.


''Uhm co?'' nechápal jsem, na co se ptá.


''No, že se tak usmíváš.''


''Vážně?'' svůj úsměv jsem si vůbec neuvědomil.


''Jo usmíváš se na mě tím svým pěkným roztomilým úsměvem.''


Na jednu stranu mě jeho slova potěšila, na tu druhou jsem nevědel co mu na to říct. Připadal jsem si trochu hloupě. Ale s tím už nic nenadělám, jsem prostě rozpačitá povaha.


Mikey se tak napůl rozhlédl a sklonil se ke mně. Jako by se mě ptal, jestli může. Odpověděl jsem mu tak, že jsem si ho přitáhl blíž a vlepil mu malou pusu na rty. Tentokrát to nebyla taková malinká jako minule. Jenom jsme se líbali, ale já byl tak mimo, že jsem měl chuť ho tady povalit, a přes jakékoliv předchozí zkušenosti z něj tady strhat oblečení. Nakonec jsem na tvrdém schodišti ležel přimáčknutý pod Mikeyho tělem. Vzpamatoval se jako první.


''Měli bychom radši jít k těm koním. Tohle není nejvhodnější místo na... na cokoliv.'' znělo to logicky, i když jsem si tam chtěl lehnou a vychutnávat ten pocit z dosud nepoznané zkušenosti. Sebral jsem se ze schodů, urovnal a oprášil jsi oblečení a zařadil se vedle Mikeyho.


''Takže co mě budeš učit?'' zeptal jsem se, když jsme zastavili před ohradou.


''Co budeš chtít.'' vážně to měl být dvojsmysl?


''No co bych chtěl tak to není momentálně možné, ale koním moc nerozumím, takže to je na tobě. Pro mě bude samotný problém se dostat nahoru.''


''Jak nahoru..?'' Mikey vypadal zamyšleně. Ou asi to pochopil trošku špatně.


''Jako na koní-ně'' vážně mi málem ujelo na koníčka? Bože, uklidni se Franku.


''Koníně?'' podíval se na mě trochu zaraženě.


''Uhm, koně, měl jsem na mysli koně. Jsem moc malý a kůň je moc velký. Chápeš?'' sakra, všechno v mojí hlavě znělo tak debilně dvojsmyslně.


Mikey trochu zatřepal hlavou, aby zřejmě vyhnal nechtěné myšlenky a podíval se po ohradě.


''Chápu, tak si vyber koně, nebo chceš radši poníka? Ten je jak bych to řekl, tvojí velikosti.'' zahihňal se. Mělo by mě to asi trochu urazit, ale ten jeho smích...


''No fajn, ale stejně nevím kolik poníků tu je, ani jací jsou, jak se jmenují...'' plácal jsem kraviny.


''Fajn takže poníci jsou tu čtyři, Star, Dott, Charlie a no... Mikey.'' když vyslovil svoje jméno, tak zrudnul.


''Cože, to je tu poník co se jmenuje jako ty? Toho musím vidět.'' zasmál jsem se.


''Patří Gerardovi... mému bratrovi.'' dodal když jsem se zamračil. Už jsem myslel, že mám konkurenci.


''Koupil si ho asi 2 roky zpátky. A pojmenoval ho podle mě, protože mě chtěl naštvat. Prý mu ho připomínám. Ale jaksi si neuvědomil, že jsme si jako bratři velmi podobní. Takže i on vypadá jako kůň!'' vztekal se trochu Mikey.


''Aha, no už jsem si vybral. Mikey, budeš mě učit na Mikeym?'' zasmál jsem se tomu. Pořád jsem místo poníka, v hlavě viděl něco jako kentaura Mikeyho, půl kůň, půl člověk. Nerad si to přiznávám, ale tahle verze Mikeyho mi přišla stejně sexy, jako normální verze.


''Pfff, neštvi mě škvrně. Ale no dobře, jdeme se podívat, kde je.''


Podlezli jsme ohradu a Mikey se začal rozhlížet.


''A jak vlastně vypadá?''


''No má takovou barvu srsti, jako... jako...''


''Tvoje vlasy?'' uchichtnul jsem se.


''Jo.'' tohle mě překvapilo a ještě víc rozesmálo.


''Támhle je Mikey, Mikey!'' ukázal jsem nedaleko balíku sena.


''Necháš toho?'' otočil se na mě Mikey pobouřeně.


''A jak bys mě k tomu chtěl donutit?''


Podíval se na mě výrazem, který mohl znamenat cokoliv. Tomu říkám dokonale nic neříkající.


''Jakýmkoliv způsobem.''
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Ab. Ab. | 20. ledna 2013 v 10:14 | Reagovat

To je tak krásně dvojsmyslné! :D
A poník Mikey :3 já mám dost, mlátim se tu smíchy :D
Já chci další dííl! a ne že bude za tak dlouho! :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama