Summertime (11)

10. února 2013 v 1:14 | Schulli |  Summertime



Vylézt na koně rozhodně není žádná sranda. Ani na poníka. Obzvláště když na sobě ani nemá sedlo. Jak jsem zjistil poník Mikey byl dost tvrdohlavý a měl v oblibě rozběhnout se právě v okamžiku, když už jsem na něm skoro seděl. Kvůli tomu jsem asi třikrát skončil na zemi, nepříjemně blízko koňským koblihám. Lidský Mikey se mnou pomalu ale jistě ztrácel trpělivost. To že to vzdal mě ani v nejmenším nepřekvapilo. Překvapilo mě pouze to, jak mojí neschopnost vyřešil. Nečekaně mě vzal prudce kolem pasu a k mému nemalému překvapení napnul svaly na rukou a na poníka mě prostě a jednoduše vysadil.


''Jak jsi to dokázal? Upřímně nejsem zrovna pírko a ani na to nevypadám.'' začal jsem se opravdu překvapeně smát.


''Posiluju.'' řekl prostě.


''Tím se nic nevysvětluje, ale asi máš nadlidskou sílu. Jo je to tak.''


''Ale blbost.''


''Není žádné jiné vysvětlení!''


''Můžeme to prostě přestat řešit? Už konečně na tom poníkovi sedíš a já nechci přijít o tu chvíli, kdy tě budu moci něčemu naučit, než zase spadneš na zem.''


''Hej! To vypadám jako takový idiot, že mám hned spadnout?''


''Ne ale Mikey rád shazuje.'' konstatoval.


''A to si mi to nemohl říct dřív?!''


''Nedal si mi příležitost, pořád ses mi posmíval kvůli podobnosti s tímhle zvířetem.''


''Takže můžu zase směle začít. Tohle je taky nějaká podobnost či co?''


''Asi jo, protože já jsem taky radši nahoře a nemám rád, když je to naopak.''


Tón jeho hlasu, mě donutil se červenat. Dokonale mně tím sebral všechny slova. Potřeboval bych studenou sprchu.


''Výborně, takže pan Iero konečně zmlkl. Takže pravidlo jedna, když chceš, aby kůň zabočil, nohou tlač na opačnou stranu, kůň ustupuje před bolestí, v našem případě tlakem.''


''Dobře. To chápu.''


''Pravidlo dvě, všechno co ti dnes řeknu, si musíš zapamatovat. Vždycky se to může hodit.''


''I to s tím, že jsi rád nahoře?'' musel jsem si prostě rýpnout.


''To taky. Pravidlo tři, když chceš, aby kůň šel, musíš zatlačit oběma nohama do jeho boků.'' téměř mě urazila jeho upřímnost v jeho první větě, ale nechal jsem to být, a snažil se vstřebat ostatní informace.


''Takže teď ho donuť, aby se rozešel.''


''Cože?!'' můj strach z koní stále nebyl překonán.


''Nemusíš se bát, mám tě na vodítku.'' Zatímco mně se vybavila sado-masochistická scéna, kterou vyvolalo slovní spojení s vodítkem, Mikey zřejmě myslel červený provaz, co měl v ruce a který byl připoután k poníkově ohlávce. Vážně už bych se měl se svými představami uklidnit.


''No dobře.'' šťouchnul jsem čtyřnohého Mikeyho do boků. Nic.


''Víc, nemusíš být tak extrémě šetrný, jeho to nebolí.''


Šťouchnul jsem do něj víc.


''Ještě, zatlač!'' bože Mikey, nemůžeš to říkat nějak jinak?


Přitlačil jsem, co nejvíce jsem mohl a... nic.''


''Asi nemám sílu v nohách nebo já nevím.'' zase jsem začal kňourat. Už to s tím nějak přeháním.


''Když to dokáže osmiletá holka, tak mi neříkej, že to nedokážeš ty.''


''Fakt osmiletá?'' to je nějaký moc divný, asi si ze mě dělá zase srandu. To jsem vážně tak slabý?


''Jo, tak přestaň kňourat a dělej.''


To mě trochu urazilo, ale nakopnul jsem ze všech zbývajících sil poníka do boků a k mému a zřejmě i Mikeyho překvapení se poník rozešel.


''Výborně, výborně, konečně jsi to dokázal.'' krátce mi zatleskal.


''Nemusíš to říkat, tak vysmívačně.'' už mi jeho občasná posměvačnost začínala lézt na nervy.


''Tak promiň no.'' už měl taky podrážděný tón.


''Myslím, že bychom to měli nechat na jindy. Nechci na tebe být nepříjemný, ale probouzí se ve mě ten cholerik.'' Nevím proč, ale měl jsem pocit, že se nemám za co omlouvat. Ale asi jsem to udělal ze zvyku. Nemůžu si pomoct.


''Dobře. Slezeš sám?'' nemyslel to zle, prostě se zeptal.


''Jo. Tak zatím.'' Slezl jsem a ve chvíli kdy jsem měl pod nohami pevnou půdu jsem zamířil do stájí, podívat se, kde je Michelle. Nikde jsem jí nenašel a tak jsem vyrazil domů sám. Tam se ale moje blbá nálada nezlepšila, právě naopak.


Babička mě šokovala přímou otázkou bez příkras, která byla tématicky velmi zajímavá.


''Ty jsi prý teplej jo?'' Když jsem tu otázku uslyšel musel jsem vystřídat snad všechny barvy. A nejhorší bylo, že ona to věděla.


A jediný, komu jsem to řekl, byl někdo, komu jsem věřil snad nejvíc ze všech.


Michelle.

 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama