Hotel (7)

11. srpna 2013 v 11:46 | Schulli |  Hotel
Vím, vím, zase málo Gerarda. :D Příště vynahradím. ;D





''Vypadal, jakoby mě chtěl zabít! Vážně, ty jsi neviděl ten výraz, co na mě hodil.'' dramaticky pronesl Danny. ''Bylo to jako… On je můj.'' dořekl hlasem, který zřejmě měl připomínat ten Gerardův. A významně se na mě podíval.


''Myslíš, že na mě se díval mile? Myslel jsem, že se poseru strachy.'' zasmál se Ben.


''Dělá tohle často?'' na tu hodinu volna jsem se rozhodl jít právě do kuchyně. Ještě mi zbývalo dvacet minut. Za celou dobu jsem nepřestal myslet na to, co Gerard právě teď asi dělá.


''Ne, předtím než ses tu zjevil ty, tak byl na všechny milý, hodný, skládal lichotky a rozdával bonbóny. Jasně, že se předtím než jsi přišel, takhle nechoval!'' řekl vážně Danny. Musel jsem se zamračit.


''Franku, to byl vtip.'' dodal Ben, když viděl můj výraz.


''Musím se naučit, že tě nesmím brát vážně!'' ukázal jsem prstem na Dannyho. Ten nahodil smutný výraz.


''Ale Franku, nebuď ke mně tak krutý. Já jsem velmi citlivý muž a přece nechceš, abych v noci plakal, že ne?'' zakňoural.


''Prosím tě Danny už drž hubu.'' vysmál se mu Ben. ''Pojď radši na cígo.'' a vytáhl krabičku cigaret. ''Jdeš taky?'' podíval se na mě.


''Přestal jsem, navíc už musím jít.'' vážně, měl jsem posledních 5 minut volna a rozhodně nechci přijít déle. Nehodlal jsem riskovat to, že mě Gerard odtáhne do vedlejší místnosti, která je dle mých potuch přeplněná různými mučicími nástroji, a bude tam se mnou dělat bůhvíco. I když to není zas tak špatný nápad. Možná bych se mohl vrátit do reality, děkujte mojí představivosti.


''Oky, tak zatím!'' mávnul na mě Danny, když jsem vycházel z kuchyně. Prošel jsem halou, po schodech a zastavil se před dveřmi do Wayovi pracovny. Chvíli jsem váhal mezi klepáním a sebejistým příchodem. Zvolil jsem zaklepání. Pro jistotu. Nikdo neodpověděl a tak jsem tedy vešel, nebudu stát před dveřmi jak idiot. Čekal jsem opřený o zeď hned vedle dveří.


Najednou dovnitř vešel Way z druhých dveří. A dělal něco, co mě neskutečně šokovalo.


Usmíval se. Doopravdy upřímně se usmíval. Ovšem při zjištění, že tu není sám, mu hned úsměv zmizel z tváře a stál tu přede mnou zase jenom vážný Way.


''Uhm promiňte, přišel jsem o pár minut dřív, tak jsem šel dovnitř.'' omluvil jsem se a doufal, že Way nevybouchne. Nevystartoval, vlastně neudělal nic. Odpovědí mi bylo prázdné strohé 'Dobře.'. Nesnáším záhadné reakce, když nevím, co jsem vlastně udělal. Dobrou půlhodinu bylo jenom ticho.


''Dojděte mi pro knihu do knihovny, pane Iero.'' podíval se na mě Way. Zřejmě se nudil, celou dobu něco vyťukával do počítače a občas zíral do prázdna. Ale i tak se nemohl nudit tolik jako já, protože já vážně jenom čuměl do blba.


''A pro jakou, pane?'' zeptal jsem se na docela podstatnou informaci. Čekal jsem nějaký zajímavý název, něco co by mi dalo indicie, co rád čte.


''Podmínky ovlivňující činnost a rozvoj celosvětového trhu a problémy v ekonomice.'' nadiktoval mi název. Dobře, tak tohle jsem vážně nečekal. Ale doufám, že předpokládám správně, že tohle nepatří mezi jeho oblíbenou četbu. Nicméně jsem přikývl a šel do knihovny.


Když jsem otevřel dveře do místnosti, znovu jsem užasl nad obrovskými prostory. Ze všech stran na mě zírali tituly celosvětové literatury, staré i nové knihy a různé žánry. V téhle knihovně by se našla četba snad pro každého. Viděl jsem literaturu od fantasy, přes detektivky až po odbornou literaturu a literaturu faktu. Gerard je zřejmě náruživý čtenář.


Znovu jsem se rozhlédl po místnosti a až napodruhé jsem si všiml prázdné židle a stolu v rohu místnosti. Tedy přesněji řečeno jedinému koutu, který byl vidět, protože rozhled po místnosti, zastírali regály plné knih.


''Nech mě… prosím.'' zdánlivé ticho narušil zoufalý hlas.


''Ale Jarede, nech toho, vždyť víš, že mě chceš.'' druhý hlas. Tenhle ale zněl sebevědomě… nebo spíš arogantně.


''Přestaň!'' Vyrazil jsem po hlasech, a v druhé uličce jsem je uviděl. Muže, který se bránil před druhým, který se k němu oplzle lísal. V bránícím se muži jsem poznal toho nehrajícího pianistu z rána a toho druhého jsem taky viděl u snídaně.


Perverzák okamžitě pustil svojí oběť a rychle opustil místnost. Podíval jsem se na muže, který přede mnou momentálně klečel na zemi.
''V pořádku?'' podal jsem mu ruku, abych mu mohl pomoci se zvednout.


''Jo…'' odpověděl mi stále ještě vyděšeně koukající. Přijal podávanou ruku a postavil se. Nevypadal, že by se mi hodlal sám od sebe vysvětlit, co se tu vlastně stalo. Tak jsem se zeptal sám.


''Co to mělo znamenat?'' doufám, že to nevyznělo moc nepříjemně, ale byl jsem naštvaný.


''To je jedno, já to vyřeším sám.'' jeho pohled měl být zřejmě odhodlaný, ale moc se mu nepovedl.


''Jedno to není, kdybych věděl, že to sám vyřešíš, tak to možná nechám na tobě, ale vzhledem k tomu, že se mu očividně neumíš moc bránit, tak to na tobě nenechám. Sice je pravda, že to není moje věc, ale já bych měl výčitky, že jsem nic neudělal. Takže mi prosím řekni, co to mělo znamenat a hlavně jméno toho týpka.'' nemohl jsem si pomoct. Byl jsem odhodlaný mu pomoci.


''Michael Way, a můj problém s ním jsi asi poznal. Obtěžuje mě.'' konečně mi odpověděl.


''Ví o tom někdo další? Mimochodem já jsem Frank.'' představil jsem se.


''Jared Leto, no možná… nevím přesně, protože-''


Musel jsem ho přerušit, protože mi najednou něco došlo.


''Říkal si Way? To je shoda jmen…?'' přece jenom to není zas až tak neobvyklé příjmení.


''Ne je to bratr Gerarda Waye.''


Počkat, to jako…? Gerard zaměstnává svého vlastního bratra jako služku? Možná je to trochu necita, ale že by zašel tak daleko? Tak či onak, tím se můžu zabývat později. Rozhodně teď nehodlám právě před Jaredem litovat a rozebírat život někoho, kdo mu právě jeho život znepříjemňuje.


''A jak dlouho to trvá? Promiň, že tě tak vyslýchám, ale chci najít řešení.''


''No asi tři měsíce… ale ještě si nedovolil tolik jako dneska, jsem ti vděčný za to, že jsi přišel včas.''


''Tři měsíce?! A to ses nikomu nesvěřil? Tohle musí přestat.'' i kdybych to měl nahlásit Gerardovi, to jsem ale Jaredovi radši neřekl, nevím, jak by reagoval.


''A proč jsi vlastně přišel, pochybuju, že jsi měl jenom cestu kolem.''


''Sakra! Měl jsem dojít pro jednu knížku. Jmenovalo se to… něco jako…'' zapomněl jsem název, dopr… ''něco s rozvojem ekonomiky ve světě a podmínky činnosti trhu.'' zkusil jsem si poskládat v hlavě titul.



''Dobře, tak se po něčem takovém podíváme.''
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Valence poison Valence poison | Web | 12. srpna 2013 v 15:18 | Reagovat

No Mikeš! že sa nehanbí! :D chudák Jared :D Sakra ten Gerard ma štve aký je divný!!!! :D :D :D chytro pokračko prosííííím :)

2 Anett Anett | 12. srpna 2013 v 15:38 | Reagovat

Mikey je ale svině! :D Doufám, že o tom Gerard neví, protože jinak by byl svině taky :D A už mě neštvi a řekni tam, co je Gerard zač! :D
Každopádně tuhle story miluju.. je to naprosto úžasný! :-)
Jen dotaz.. teď už tu budou díly jako vždycky nebo to bude zase dlouho ? :P

3 Schulli Schulli | Web | 12. srpna 2013 v 21:07 | Reagovat

Moc děkuju :33

Anett - do konce prázdnin se budu snažit vydávat 2x týdně (i když 20. letím na týden na Krétu, pokusím se napsat dopředu  a pak nastavit automatické přidávání :)) a po prázdninách to vidím na jednou týdně, ještě nevím jak to budu zvládat, ale chtěla bych to udržet tak jak to je, tj. 2x do týdne :) uvidím :)) tohle bylo výjimečně :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama