Hotel (20)

13. listopadu 2013 v 21:06 | Schulli |  Hotel
Tu je další díl, ale no moc jsem nevěděla jak to všechno napsat, tak doufám, že to alespoň bude trochu dávat dohromady smysl. Jinak děkuji Valence za komentář (tvoje reakce mě pobavila :D ''To čo bolo?!'' :D :D) :), sice jsem čekala o kapku větší odezvu od ostatních, ale zřejmě jsem všechny šokovala, že nevěděli, co k tomu říct. :D Jinak už dvacátá kapitola! Juch, to je můj rekord. :D (no já vím, že jsem toho celkově moc nenapsala :D) Vážně doufám, že to bude dávat smysl. :S :D



Oba jsme se šli vysprchovat. Každý zvlášť. Až pod proudem vody přišly výčitky. Neměl jsem se nechat. Na druhou stranu jsem to ale bral tak, že to nikomu neublížilo. Já si užil, on si užil, tak co? Jenom jsem se bál vývoje situace. Zavázal jsem se mu k něčemu? Nebo ne? A co pro mě Jepha vlastně znamenal. Něco určitě, ale co?



Vyšel jsem ven s ručníkem kolem pasu a začal se oblékat. Jepha, který stlal postel, se na mě podíval. Musel vycítit nejistotu z toho všeho, co jsem cítil. Přišel ke mně a kamarádsky mě objal. ''Nikdo se to nedozví. Slibuju.''



Věřil jsem mu. Vzpomněl jsem si na svůj slib, co jsem dal Gerardovi. Nikdy neuteču. A přitom jsem od něj od té doby utekl už dvakrát. Jednou jsem skončil v kuchyni a jednou v zahradě a následně u Jephy. Nerozuměl jsem sám sobě. To jsem takový masochista, že sám sebe tak deptám? Proč prostě nemůžu...co?



Nedokázal bych poslouchat Gerarda na slovo, a odříznout se od ostatních. Nevydržel bych být ani o minutu déle v tom pitomém stejnokroji. Nesnesl bych více Wayův hnusný pohled. A nemohl jsem si lehnout vedle Gerarda a usnout.



Musel jsem se vzbouřit, aby Gerard vzal na vědomí, že nejsem v jeho vlastnictví. Toužil jsem cítit svojí pravou osobnost, která není zadupaná tím elegantním oblečením. Potřeboval jsem utéct pryč od něj. A chtěl jsem si jít lehnout k Jephovi.



Bál jsem se toho, že někdo na to, že jsem se vyspal s Jephou přijde. Že to řekne Gerardovi. A co by udělal on? Zabil mě? Mohl by na mě poslat jednu z těch jeho goril, co ho vždy doprovázeli. Ani bych se nedivil, kdyby měl ve svém pracovním stole revolver. On by ten svinčík, až by mě zastřelil, pak někdo uklidil.



Vrátil jsem se do reality a kouknul na hodiny. Už byl tak čas na snídani. Otočil jsem se na Jephu a ten na mě kývl ať, klidně jdu. Chtěl jsem se nenápadně vytratit do těch částí domu, kde nebudu vzbuzovat takovou pozornost. Moji snahu mi ovšem zkazil Jared, který potichu vyšel ze dveří nalevo. Podíval se na mě s otázkou v očích a já mu to hned oplatil, protože těsně za ním vyšel další muž. Byl to ten, kterému se Way včera tolik věnoval.



Jared mi uhnul pohledem, ale viděl jsem, jak se mu zabarvili tváře. To pod vlasy neschoval. Nechal jsem ho být a raději se vypařil dříve, než začne z pokojů vylézat někdo další. Než jsem přišel do jídelny, rozhodl jsem se, že nebudu provokovat a raději se skočím převléknout do 'normálního' oblečení. Dneska jsem chtěl být spíš neviditelný a hodný, neposlušnost jsem si už dneska vybil jinde.



Když přišel Jepha, choval se tak, jako včera u večeře. Jako předtím než se to všechno stalo. Takhle mi to vyhovovalo. Když přišel Way všechno se odehrávalo, jako obvykle. Zeptal se toho týpka, který to táhne s Jaredem na to, co má dneska za plány, schůzky a bůhvíco ještě. Mě si pořád nevšímal, ale ne tak znatelně jako včera. Věnoval mi i pár letmých pohledů. Prostě na mě jenom nemluvil.


I přesto, že se zdál být v klidu, děsil jsem se toho, až se s ním ocitnu sám v jedné místnosti. Tušil jsem, že se bude ptát na včerejší noc. Nebo bude raději mlčet, protože věděl, že můj útěk vyprovokoval on. Nevím.


Všichni dojedli, a začalo se vstávat od stolu. Neměl jsem na výběr a musel jsem jít za Wayem. Když se za námi po nekonečně dlouhých schodech zavřely dveře, jenom jsem čekal, kdy přijdou ty otázky. Ale... ničeho jsem se nedočkal. Převáděl mi tu dokonalého šéfa a já jemu na oplátku dokonale nedokonalého sluhu. Po celou dobu jsem se připravoval na chvíli, kdy to přijde. Jenom jsem tak nervózně poposedával na křesle.


Po dvou hodinách mi došlo, že se asi snaží dělat, jako by se nic nestalo. Jako by se posledních pár týdnů úplně vymazalo. Jako bychom začali od začátku. Prosím to ne. Nechtěl jsem všechno přejít a začínat kvůli tomu od znova. Musel jsem už po několikáté udělat jedinou věc, která na něj platila. Vyprovokovat ho. Ale zatím ještě ne. Musím počkat do večera, jestli bude ležet v mé posteli. Pokud ano, vyřešíme to tam, jestli ne, tak já budu ležet v té jeho.


''Dojděte mi prosím pro kávu.'' vytrhl mě z myšlenek Way. To bylo snad poprvé, co na mě dnes promluvil. Jenom jsem na to přikývl a odešel.


''Tak co, teď si hrajeme na poslušného?'' zasmál se Ben, jen co jsem se objevil ve dveřích. Vzpomněl jsem se na dnešní ráno. Kdyby jenom věděl.


''Možná. A možná taky ne.'' ušklíbl jsem se.


''Ale! Ty něco chystáš?'' zazářily mu oči. Pokrčil jsem rameny. Přece jenom tohle vědět nemusí.


''Danny, Way chce kafe. A hlavně mu to naschvál neosol, myslím, že už by mě prohodil oknem.'' sdělil jsem svojí objednávku. Bonus byl, že jsem odvedl řeč od mých plánů. Opřel jsem se o linku a pozoroval Dannyho, který připravoval oblíbený Wayův nápoj. Nechápal jsem to, jak perfektně to uměl.


Každou lžičku kafe ještě zarovnal, aby nebylo ani o špetku více. Zalil to přesným množstvím horké vody a dolil smetanou, nakonec ještě kleštičkami opatrně vložil kostku cukru. Opatrně zamíchal a potom odstoupil malý krok dozadu, aby zhodnotil svůj výsledek. Až potom mi hrneček opatrně podal. Na mě už zbývalo to, abych ho po cestě nevylil.


V půli schodů jsem se zastavil a něco mě napadlo. Co kdybych mu k tomu něco přinesl? Třeba jablkový koláč se zmrzlinou, jako tenkrát. Tenkrát to začalo. Jo, dojdu ještě pro koláč. Jediný problém byl to, že se mi to nechtělo nést zpátky do kuchyně, už tak jsem málem to kafe jednou vylil. Opatrně jsem hrneček postavil na schod na kraj a doufal, že než se vrátím, tak ho nikdo neshodí nebo nesebere. Vypadalo to, že jsou všichni zalezlí na svých místech a tak jsem si dal sprint do kuchyně.


''To se ti po nás tak stýská?'' zareagoval Danny na můj příchod.


''Máš ten jablkový koláč se zmrzlinou?'' vychrlil jsem, co nejrychleji. V hlavě mi hrálo jenom - ať to nikdo nevylije - ať to nikdo nevylije. Nevím, jestli by byl Gerard ochotný čekat na to, než se uvaří to kafe znova.


''Máš štěstí, mám.'' a odkudsi vyčaroval přesně takový zákusek, který jsem měl na mysli. Z mrazáku vytáhl ještě zmrzlinu, upravil podle svých představ a podal mi své dílo.


''Díky, jsi anděl!'' popadl jsem talíř.


''A někdy ďábel.'' neodpustil si poznámku Ben. Ani jsem mu neodpověděl a už jsem letěl z kuchyně pryč. Doufám, že tam to kafe je.


Bylo. A u něj stál Michael Way. A čuměl na něj jak husa do flašky. Kašlal jsem na něj a došel si pro hrneček, jako by nic. Dost blbě na mě koukal. ''-ěvka'' zaslechl jsem, když jsem už od něj odcházel s plnýma rukama. Trochu se mi z toho zvedl žaludek. Že by něco věděl o ránu? Doufám, že ne. Přece je to jenom bratr s Gerardem a já nepochybuju, že by mu to byl schopný říct. S více méně zkaženým nadšením, co jsem ze svého nápadu měl, jsem se vrátil k Wayovi.


Předložil jsem mu kávu i zákusek a on se na něj nechápavě zadíval. Potom se usmál. Maličko. Ale přece.


Proč jsem to vlastně všechno dělal? Chci Gerarda nebo Jephu? Nebo ani jednoho a chci kamarády? Doufal jsem, že Gerarda přesvědčím o tom, že kamarády mám, ale jemu jsem taky věrný. I když to už taky není pravda. Chtěl jsem si to taky všechno vyjasnit s Jephou. Jak to je? Jsme kamarádi, co spolu spali, nebo něco víc. Chce, aby se to opakovalo? Chci to já?


Začínal jsem si zahrávat s myšlenkou, jestli tady momentálně nejsem ten sobec já. Chtěl jsem hodného Gerarda, spoustu přátel, svobodu a možná i Jephu. Chtěl jsem vlastně všechno, ale zároveň to nešlo, protože se to vzájemně vylučovalo. Nemůžu mít přátele, nebo Jephu, jestliže chci Gerarda. Logicky by se první vyřadil Gerard, když zamítal ostatní dvě položky. Ale v srdci jsem ho měl přes to všechno, co se dosud stalo, na prvním místě.
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Valence poison Valence poison | Web | 14. listopadu 2013 v 17:03 | Reagovat

:) no som zvedavá či sa to dozvie alebo nie :) A nemáš to tam náhodou nejako blbo odseknuté? :)

2 Schulli Schulli | Web | 14. listopadu 2013 v 17:07 | Reagovat

[1]:0h bože!!!!!! Nesnáším blog :D Zkusím to opravit :D

3 Valence poison Valence poison | Web | 14. listopadu 2013 v 17:31 | Reagovat

:) no jo blog :D Inak káva so zmrzlinou asi neni najlepšia kombinácia, ale zlaté :3 No teším sa ďalej :) Hádam to bude už všetko dobre a Gee sa o Jephovy nedozvie a všetko bude v poriadku :D A Mikey je v tomto príbehu riadny parchant :D :D :D

4 Anett Anett | 14. listopadu 2013 v 20:33 | Reagovat

Uff, Gerard s nikym nespal :D Hrozně mě zajímá, jak to bude dál :-)  
Jen tak btw, už bys tam mohla dát víc Gerarda :D Myslím jako rozhovory s nim :D

5 veromars veromars | 16. listopadu 2013 v 1:59 | Reagovat

Káva so zmrzlinou je geniálna kombinácia :3 a frankie áno si sebecké prasa :3 ale to je v pohode každý si zaslúži byť rebel xDDDDinak je milé že stale myslí na geeho :3 on sa mu vie dostať pod kožu :333 :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama